18. srpna 2009 v 1:02 | Kamínek
|
Většina nových začátků a konců bývá smutným okamžikem, počínaje např. právě končící stodílným seriálem a konče čtyřmi lety na osmiletém gymnáziu. Doufám, že ale znovu obnovení tohoto blogu přinese radost nejen mně, ale i vám. Chci se omluvit, že jsem více jak před půl rokem bez jediného slova ukončila svou činnost na tomto blogu, nezasloužil si to ani blog, ani vy. Kdybych věděla, co se za tu krátkou či dlouhou dobu stane, asi bych raději pořád nehnutě seděla u počítače a vypsávala si svou fantazii na zdejším blogu. Je půl jedné ráno a já nemůžu jít spát, protože mi za deset minut začne seriál ze života, nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděla (jen tak mimochodem se jmenuje Cesta vzhůru), ano, vysílají ho i odpoledne, ale to bych nebyla já, kdybych se nerozhodla na něj dívat po půlnoci ;o).
Nevím, kde začít, neumím si uspořádat tolik myšlenek, které vám sem chci vypsat, tolik důležitých okamžiků v mém životě, co se za ten pouhý půlrok přihodily. Byla jsem opravdu šťastná, byla, našla jsem si partu lidí, které jsem ve své době měla uloženy tak hluboku v srdci, a kterými dnes téměř opovrhuji. Nebyli to dobří lidé, dobrá parta. Je nejspíš dobře, že jsem v té době přestala na blog psát, neboť jsem to nebyla já, ta dívka měla mé tělo, ale uvnitř to byl někdo jiný, někdo, kdo nedbal na pravidla, kdo se začal měnit. Ano, v době dospívání se měníme každým dnem, ale naše myšlenky a životní pravdy by se měly měnit pozvolna, někdy nejlépe vůbec. V té době jsem nevycházela s nikým, s kým jsem se znala, když jsem ještě byla 'normální'. Neustále jsem se hádala s mamkou a myslela si, že to se mnou myslí nejhůř ze všech lidí na světě a nemohla jsem jí vystát. Jak hloupá a naivní jsem tehdy byla. Nebudu tu rozebírat moc detaily, bylo by to stejně zbytečné. Člověk si na většinu věcí musí přijít sám. Nechala jsem se do jisté míry ovlivnit jinými lidmi. Nesnáším ovlivnitelné lidi a ještě více nesnáším, když jí sama jsem ovlivnitelná. Naštěstí jsem dostala rozum včas. Přihodilo se tolik věcí, když si vzpomenu na zimu, jak jsem bezstarostě denodenně procházela chladbým městě v nejteplejší zimní bundě, co jsem doma měla, se svou nejlepší kamarádkou...chce se mi smát a plakat zároveň. Proč to nemohlo takhle zůstat navždy? Vím, že je to ubohá utopie, ale vážně, proč se dobré okamžiky mění v horší?
Tu tehdy nejlepší kamarádku dnes nemůžu ani vidět. Patřila do té 'mé party' a k těm lidem, které jsem měla tenkrát nejradši. Věci se mění. S celou situací souvisí i citát k nynějšímu designu v záhlaví. Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš...
Asi jsem to všechno 'zlo' začala vnímat, když se mi nejlepší kamarádka začala bez udání důvodů vzdalovat. Vždy to bolí, když vás přítel zradí. Člověk se oklepe. Nebyla to přece největší rána mého života. Nakonec jsem se na naše přátelství definitivně vykašlala já. Naše názory byly najednou úplně rozdílné, přitom jsme si ještě nedávno ve všem tak rozuměly. Všechno se pro mě uzavřelo, když jsem si poslední den na zdejším gymplu došla pro vysvědčení. Ona tu ještě párkrát o prázdninách byla, asi potřebovala pomoc. Dala se dohromady s tím mým sousedem, ten pak odešel z domova neznámo kam. Přespává, kde to jde a víc nevím, vlastně už mě to nezajímá. Možná se zdám krutá, ale za tu dobu přemýšlení a uvažování jsem dospěla k tomu, že nemůžu neustále řešit něčí problémy. Oni se vykašlali na mě, já teď nehodlám zachraňovat jejich spackaný životy, já se z toho taky musela vyhrabat sama, bez jejich pomoci.
Celé prázdniny sedím doma, společensky jsem na bodě mrazu, bavím se jen s mamkou a mým adolescentním bratrem, kterým zmítají hormony jak na houpačce. Ale jsem v pohodě, v Klášterci už mě nic nedrží. Vzali mě do Hradce na tu mojí vysněnou veterinu :). Pořád si neuvědomuju, že za dva týdny už budu na druhé straně republiky. Těším se a zároveň se toho děsím. Začínám novým životem a zavírám staré dveře. Doufám ale, že blog bude v mojí budoucnosti hrát ještě dlouho důležitou roli...
ahoj. máš super blog. budem rada, keď sa zapojíš do súťaže na mojom blogu: http://ewelyn-best.blog.cz/0908/sutaz