Začátky a konce

18. srpna 2009 v 1:02 | Kamínek |  On the theme
Většina nových začátků a konců bývá smutným okamžikem, počínaje např. právě končící stodílným seriálem a konče čtyřmi lety na osmiletém gymnáziu. Doufám, že ale znovu obnovení tohoto blogu přinese radost nejen mně, ale i vám. Chci se omluvit, že jsem více jak před půl rokem bez jediného slova ukončila svou činnost na tomto blogu, nezasloužil si to ani blog, ani vy. Kdybych věděla, co se za tu krátkou či dlouhou dobu stane, asi bych raději pořád nehnutě seděla u počítače a vypsávala si svou fantazii na zdejším blogu. Je půl jedné ráno a já nemůžu jít spát, protože mi za deset minut začne seriál ze života, nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděla (jen tak mimochodem se jmenuje Cesta vzhůru), ano, vysílají ho i odpoledne, ale to bych nebyla já, kdybych se nerozhodla na něj dívat po půlnoci ;o).


Nevím, kde začít, neumím si uspořádat tolik myšlenek, které vám sem chci vypsat, tolik důležitých okamžiků v mém životě, co se za ten pouhý půlrok přihodily. Byla jsem opravdu šťastná, byla, našla jsem si partu lidí, které jsem ve své době měla uloženy tak hluboku v srdci, a kterými dnes téměř opovrhuji. Nebyli to dobří lidé, dobrá parta. Je nejspíš dobře, že jsem v té době přestala na blog psát, neboť jsem to nebyla já, ta dívka měla mé tělo, ale uvnitř to byl někdo jiný, někdo, kdo nedbal na pravidla, kdo se začal měnit. Ano, v době dospívání se měníme každým dnem, ale naše myšlenky a životní pravdy by se měly měnit pozvolna, někdy nejlépe vůbec. V té době jsem nevycházela s nikým, s kým jsem se znala, když jsem ještě byla 'normální'. Neustále jsem se hádala s mamkou a myslela si, že to se mnou myslí nejhůř ze všech lidí na světě a nemohla jsem jí vystát. Jak hloupá a naivní jsem tehdy byla. Nebudu tu rozebírat moc detaily, bylo by to stejně zbytečné. Člověk si na většinu věcí musí přijít sám. Nechala jsem se do jisté míry ovlivnit jinými lidmi. Nesnáším ovlivnitelné lidi a ještě více nesnáším, když jí sama jsem ovlivnitelná. Naštěstí jsem dostala rozum včas. Přihodilo se tolik věcí, když si vzpomenu na zimu, jak jsem bezstarostě denodenně procházela chladbým městě v nejteplejší zimní bundě, co jsem doma měla, se svou nejlepší kamarádkou...chce se mi smát a plakat zároveň. Proč to nemohlo takhle zůstat navždy? Vím, že je to ubohá utopie, ale vážně, proč se dobré okamžiky mění v horší?

Tu tehdy nejlepší kamarádku dnes nemůžu ani vidět. Patřila do té 'mé party' a k těm lidem, které jsem měla tenkrát nejradši. Věci se mění. S celou situací souvisí i citát k nynějšímu designu v záhlaví. Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš...

Asi jsem to všechno 'zlo' začala vnímat, když se mi nejlepší kamarádka začala bez udání důvodů vzdalovat. Vždy to bolí, když vás přítel zradí. Člověk se oklepe. Nebyla to přece největší rána mého života. Nakonec jsem se na naše přátelství definitivně vykašlala já. Naše názory byly najednou úplně rozdílné, přitom jsme si ještě nedávno ve všem tak rozuměly. Všechno se pro mě uzavřelo, když jsem si poslední den na zdejším gymplu došla pro vysvědčení. Ona tu ještě párkrát o prázdninách byla, asi potřebovala pomoc. Dala se dohromady s tím mým sousedem, ten pak odešel z domova neznámo kam. Přespává, kde to jde a víc nevím, vlastně už mě to nezajímá. Možná se zdám krutá, ale za tu dobu přemýšlení a uvažování jsem dospěla k tomu, že nemůžu neustále řešit něčí problémy. Oni se vykašlali na mě, já teď nehodlám zachraňovat jejich spackaný životy, já se z toho taky musela vyhrabat sama, bez jejich pomoci.

Celé prázdniny sedím doma, společensky jsem na bodě mrazu, bavím se jen s mamkou a mým adolescentním bratrem, kterým zmítají hormony jak na houpačce. Ale jsem v pohodě, v Klášterci už mě nic nedrží. Vzali mě do Hradce na tu mojí vysněnou veterinu :). Pořád si neuvědomuju, že za dva týdny už budu na druhé straně republiky. Těším se a zároveň se toho děsím. Začínám novým životem a zavírám staré dveře. Doufám ale, že blog bude v mojí budoucnosti hrát ještě dlouho důležitou roli...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ewelyn-best ewelyn-best | Web | 18. srpna 2009 v 1:29 | Reagovat

ahoj. máš super blog. budem rada, keď sa zapojíš do súťaže na mojom blogu: http://ewelyn-best.blog.cz/0908/sutaz

2 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 19:22 | Reagovat

Prošla jsem si a procházím něčím podobným...celé prázdniny jsem viděla spolužáky -úkteré zrovna moc nemusím, spíše je nesnáším) jen z okna auta, když jsem projížděli náhodou kolem...moje vycházky jsou směr les, pole..daleko od civilizace, daleko od nich..nikdy jsem po jejich zradě už nebyla společenský typ...nejhorší je, moje vciťování do druhých, taže když přijdou, že jim něco je, pomůžu jim...a oni se mi odvděčí tím, že mě pomluví...super...
Já půjdu teď do devítky  a potom hurá pryč, na sociální školu..všichni chcou, ať jdu na gympl, ale mě je ta škola zvláštním způsobem odporná...pak bych si chtěla udělat psychologickou a fyziologickou fakultu a stala by se tak ze mně psyholožka + zaměření na hluchoněmé a hluché lidi, děti a mládež (k čemuž patří moje vysněná, znaková řeč)..ale u mě je to jen plán a sen..tak uvidíme, jak se to vivine..
Tobě držím palečky, ať už máš jen samé dobré zkušenosti :-) a narazíš na dobré lidi, s kterými si budeš opravdu rozumět a kteří tě nezradí :-)

3 Sysie Sysie | E-mail | 30. srpna 2009 v 16:24 | Reagovat

Ahoj :)
Jsem moc ráda že jsi zpátky,předtím než jsi přerušila svojí blogovou kariéru jsem tu byla skoro denně :)) Pak jsi přestala a já na tvůj blog úplně zapomněla, teď jsem promazávala oblíbené stránky a zavítala jsem sem..
To co píšeš v článku se mi taky stalo, začala jsem se kamarádit s jednou holkou. A tím to šlo se mnou z kopce hádála jsem se rodiči,myslela jsem si bůhvíjací jsou to xxx Pak jsem se s ní přestala bavit a ejhle najednou to šlo.. Známky se zlepšili a já jsem se dostala na svojí vysněnou hotelovou školu..
Takže ti přeju hodně štěstí na veterině a taky ať už potkáváš jen ty zprávné lidi...
S. :)

4 Tara Tara | Web | 1. září 2009 v 14:12 | Reagovat

juj tak alespoň že si se z té zkušenosti nějak poučila.. je tak ydobře že si se z toho vyhrabala a prostě si se vrátila :)
a jinak k veterině ti gratuluju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama