Sestry, které jsem neměla

19. srpna 2009 v 23:40 | Kamínek |  Deníček
Mám potřebu se vypsat, dávám to do deníčku, s kterým to ale jen vzdáleně souvisí. Zkrátka nevím, kam s tímto článkem. Bude o dvou úžasných osobách. Jedné je devět a druhé sedm. Vždy jsem chtěla sestřičku, spřízněnou duši, ale dostala jsem pouze bratra. Prý jsem si přála bratříčka, když jsem byla malinká. Nebylo mi ani dva a půl roku, když se narodil. Víte, z našeho sourozeneckého vztahu mám smíšené pocity. Neměli jsme zrovna nejlehčí dětství, když jsme byli spolu, tak jsme si vyhráli s málem. Když jsme si chodili hrát před barák, vždycky jsme byli spolu. I dnes mi někdy řekne něco, co neřekne ani mamce a naopak. Ale udělal takových věcí, které mu nikdy neodpustím. Často mě dohání k šílenství. Nenávidím ho za to, že zdědil otcovu agresivní povahu, nenávidím jeho zatmění mozku a jeho amoky. Ale pořád je to bratr...otce už jsem totálně zavrhla.


Ale stejně to není sestra. Ta úžasná malá, nebo snad staší, sestra, která by chápala moje myšlenky a názory na danou věc, ať už jde o kluky, oblečení nebo jednoduše filmy ;o).
Bohužel toto přání už se mi nikdy nesplní. Mám ale dvě 'náhradní sestřičky'.

Začnu tou sedmiletou. Je to naše fenka, kříženka Jessie. Ona je zkrátka dokonalý pejsek. Miluju jí a ona mě. Mamka je sice její pánička, ale já kamarádka, spiklenka a sestra. Čím jsem starší, tím mě má radši. Vím, že spolu máme mnohem lepší vztah, než když jsme ji dostali.
Miluji, když se směje. Neznám moc pejsků, kteří se smějí stejně jako lidi. Má úsměv od ucha k uchu. Raduje se z maličkostí-kostiček, procházky venku...A chápe mojí ironii a vtipy ;). Nedávno jsem šla s králíkem na veterinu. Mamka mi dála málo peněz, tak jsem se tam musela vrátit. Naštěstí to mám k veterině od bytu pár metrů. Kvůli králíkově nemoci jsme mu museli nově vybavi klícku. Měl hrozně velký záchůdek, ale potřeboval menší, rohový. Šla jsem se tedy podívat do města i s Jessinkou. Nejdřív jsem šla na veterinu, mají tam i krámek, ale nepochodila jsem. Šly jsme do města, do obchodu, kde mají i králičí potřeby. Měli ho tam! Ale já opět měla u sebe málo peněz. byla jsem vytočená a šla jsem s nepořízenou domů. Sedla jsem si do kuchyně k mamce, která mě přemlouvala, ať si tam znovu dojdu. Já jsem se podívala na uřízenou Jessinku (mno už není nejmladší) a povídám jí "Ta nás ale honí, viď?" Ukázala hlavičkou na mamku a začala se smát. Dostala jsem výtlem a mamka taky. Prostě můj malej, čtyřnohej spiklenec :).

Také jsem poznala, že ve mě vkládá asi největší důvěru. Když má brácha amoky, tak se ho strašně bojí. Vždycky za mnou přiběhne a schová se za mě...vždy za mě. Nedávno jsem ještě ležela v posteli, dívala se na televizi. Najednou se přiřítila Jessinka, jak kdyby viděla ducha. Čumáčkem v běhu otevřela šoupací dveře od mého pokoje, stále běžela, skočila mi do postele a lehla si přede mě. To dodávám, že je to malinkej desetikilovej capart. Musela jsem jí chvíli utěšovat a uklidňovat, ale měla jsem radost, že přišla za mnou, i když mamka nebyla doma.

Druhou zmíněnou osůbkou je moje devítiletá sousedka Deniska. Ona pro mě asi zůstane navždy tou malou holčičkou. Znám jí od narození. Bydlí naproti a naše mamky se kamarádí. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se na ní poprvé přišli podívat. Obejmula svými malinkatými prstíčky můj 'velký' palec a nechtěla ho pustit. Roky šly dál a najednou je tomu prckovi devět. Nebylo to s ní vždy jednoduché :D, ale ze svých nálad jsme už obě, prozatím, vyrostly. Je to zlatej človíček. Je úplně jiná, ale stejně si strašně rozumíme, i přes věkový rozdíl, beru ji jako mladší sestřičku. Ona je hezoučká, oblíbená, společenská a nádherně tancuje. ta už vyhrála tolik medailí a já jsem na ní právem pyšná ;o). Byly chvíle, kdy jsem si začala říkat, že už jí to všechno začíná stoupat do hlavy, ale ono to zní úplně odešlo. Možná proto, že se svým starším bratrem to taky neměla a nemá jednoduché. Je z domu, nic moc o něm neví a strašně jí to bolí. Kolikrát už se mi rozplakala na rameni :(. je mi jí vždycky strašně líto na nevím, jak bych jí mohla pomoci. Sama jsem neměla jednoduché dětství, ona ho měla vcelku ideální a tohle byla a je nejspíš její první větší bolístka. Je těžké se s ránami osudu smířit, ale ona to zvládne, čas všechno zahojí, nebo alespoň skryje hluboko pod povrch...

Dneska jsme se dívali na Stmívání. Já ho miluju a ona ho chtěla vidět. Četla jsem jí titulky (jsou až moc rychlý) a ona si ho také zamilovala. Zamilovala si Stmívání, Bellu a sladkýho Edwarda :o)). Slíbila jsem jí, že jestli u nás budou vysílat dvojku někdy o víkendu, tak se tam spolu zajdem podívat :). Protože v týdnu tu bohužel nebudu. Ona se trochu bála, že jí rodiče nepustí, ale já vím, že mě její rodiče věří a že se mnou jí do kina prostě pustí :), nemám nejmenších obav. Když se se mnou mohla dívat na film do tři čtvrtě na jedenáct...

I když vlastní sestru nemám, ony dvě mi to bohatě vynahrazují, mám je obě strašně ráda a v mém srdíčku zabírají opravdu hodně místa.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 21. srpna 2009 v 17:59 | Reagovat

Mám dotaz, taky se snažím si vyrobit ikonku, ale jak jsi udělal, že když klikneš na obrázek, že přejdeš na nějakou stránku(Kamínek)

2 Kamínek Kamínek | Web | 22. srpna 2009 v 11:59 | Reagovat

Ahojký, já si ten kód nepamatuju, ale zahlédám na netu :) tady je, tak snad bude fungovat- <a href=" tady zadej adresu, kam budeš chtít odkazovat "><img src=" tady zadej adresu obrázku "></a>

3 Kermisee Kermisee | Web | 24. srpna 2009 v 16:32 | Reagovat

To je moc pěkné, jak o nich smýšlíš ( a ony o tobě taky :-))
Přijde mi to hrozně hezké a milé, že máš s mladší sousekdou tak pěkný vztah a rozumím ztahu s fenečkou...
My máme doma tři pesany a dvě kočky...Kočky jsou taky jako moje sestřičky...teda jedna je spíše jako moje teta, která mi lehává za hlvou a druhá mi lahává pod krkem (už mě nejednou málem udusili :D)...
Mě se nepoštěstilo mít žádného sourozence :-( Mamka prodělala samovolný potrat a od té doby už to nějak..pominulo a už nechtějí další dítě...
Ono...mám skvělé rodiče, ale bydí s námi i prarodiče, místa málo, hádek hodně...
Vždycky si řeknu, že je lepší, že to prožívám jen já...než kdyby to prožívala i ona (mám takový dojem, že to měla být holčička - Justýnka)
Vždycky jsem chtěla, aby byl nejstarší brácha (kterej by jezdil na motorce, měl svoji partu a byl pohodovej, ale přesto vzpupnej), pak ségra (která by byla kápo na m=odu a líčení, chodila s mnoha klukama a byla taková panička)...pak bych byla já (zasněný snílek a pisálek s elfím srdcem) a pak ještě mladší sourozenec, bylo by mi jendo jestli holka nebo kluk , nejlepší by byli sojvaječný dvojčátka) :-)
Ale...to jedině tak, že bych měla svoje děti takto - Chrise, Angeliku, Justýnku a Patrika se Zoe :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama