Srpen 2009

Twilight mánie

26. srpna 2009 v 15:40 | Kamínek |  Deníček
Nejdřív se omlouvám těm málo návštěvníčkům, kteří jsem chodí a děkuju jim za to. Nepřidala jsem pěkně dlouho žádný článek a v nejbližší době to asi ani jiné nebude, ale blog určitě neruším, pořád tu jsou víkendy...neděle je skoro za dveřmi a s ní i můj odjezd. Necítím se nijak nervózní, nic. Možná si to uvědomuje pouze mozek, netuším. Ale asi se i docela těším. Když nad tím tak přemýšlím, tak už jsem pomalu jednou nohou z baráku. Chápete-střední, vejška, dospělej život. Všechno se to tak rychle blíží a já nemůžu říct, že by mě to nějak děsilo. Můj bratr byl vždycky ten společenštější článek z nás dvou. A přesto jsem já ta 'do světa'. Miluju cestování, i na vlastní pěst a představa pěti týdnů v cizím městě po čtyři roky m hrůzu nenanáší.

Sestry, které jsem neměla

19. srpna 2009 v 23:40 | Kamínek |  Deníček
Mám potřebu se vypsat, dávám to do deníčku, s kterým to ale jen vzdáleně souvisí. Zkrátka nevím, kam s tímto článkem. Bude o dvou úžasných osobách. Jedné je devět a druhé sedm. Vždy jsem chtěla sestřičku, spřízněnou duši, ale dostala jsem pouze bratra. Prý jsem si přála bratříčka, když jsem byla malinká. Nebylo mi ani dva a půl roku, když se narodil. Víte, z našeho sourozeneckého vztahu mám smíšené pocity. Neměli jsme zrovna nejlehčí dětství, když jsme byli spolu, tak jsme si vyhráli s málem. Když jsme si chodili hrát před barák, vždycky jsme byli spolu. I dnes mi někdy řekne něco, co neřekne ani mamce a naopak. Ale udělal takových věcí, které mu nikdy neodpustím. Často mě dohání k šílenství. Nenávidím ho za to, že zdědil otcovu agresivní povahu, nenávidím jeho zatmění mozku a jeho amoky. Ale pořád je to bratr...otce už jsem totálně zavrhla.

TR!PLETS aneb pohroma :) o5 Kocovina

19. srpna 2009 v 18:52 | Kamínek |  TR!PLETS aneb pohroma :)
"Tak co kdybych zavolala mamce s tim, že spím u vás a ty zavoláš vašim, že spíte u mě?" navrhla jsem plán. "To by možná šlo, ale kde bychom byli celou noc?" "Můžeme jít třeba do parku." Oklepala jsem se zimou. "Tak to zkusíme, je ti zima?" "Trošku" usměju se. Milan si vysvlékne mikinu a podá mi jí. "Na, vem si jí." "Né, děluju, až taková zima mi není." "Vem si jí." Usměju se. "Díky." A obléknu si mikinu. Lor byla totálně vytuhlá. Milan jí držel v náručí. Vydáváme se do parku. Cestou nás provází pouze ticho. V parku nalezneme dobré místečku v ústraní za kolonou keřů. "Tak třeba tady" říká Milan. Položí Lorry na zem a sám si sedne tak, že je opřený o kmen stromu. Sednu si vedle něj. Zvednu mobil. Vytočím mámino číslo. Po chvilce se ozve z telefonu "Anitto, kde jsi? Vždyť už si měla být dvacet minut doma!" "Ahoj mamí, promiň, já jsem u Lorry víš, dneska u ní přespím, jestli můžu, zapomněla jsem ti zavolat." "Tak dobře, ale zítra si to ještě vyřídíme. Každopádně nechci, abys šla v tuhle hodinu sama přes půl města." "Díky mami a ještě jednou se omlouvám, dobrou." Ukončím hovor. "Tak u mě to klaplo" usměju se na Milana. "Tak teď já" řekne a zvedne mobil. "Ahoj mami, tady Milan." "Ahoj Mílo, kde jste?" "Já jsem u Anitty, teda my jsme. Můžeme tu přespat? Máme filmový mejdan." "Tak dobře, hezky si to užijte. PaPa." "To šlo až moc lehce" řekne podezřívavě Milan. "To je dobře ne?" zeptám se. "To se ještě uvidí."

Pacient: králík Tobby

19. srpna 2009 v 11:48 | Kamínek |  Diary
Tak tento text jsem našla na účtu od veterináře. Můj mladší ušáček měl plíseň na nožičkách a včera jsme měli jít na kontrolu a převakcinaci. Veterinu mám dvacet kroků od baráku. Šla jsem tam dopoledne, králík na rameni, s falešnou doměnkou, že tam bude málo lidí. Čekárna byla naprosto přeplněná a zavírat měli za hodinu. Tak jsem se na to vykašlala s tím, že přijdu odpoledne a snad to bude lepší. Cestou domů jsme prošli kolem starého dětského hřiště, na kterém už nic moc nezbylo, houpačka ve tvaru rybičky, taková ta dvojhoupačka a pískoviště. Sedla jsem si na 'rybičku' a pustila Tobbíka proběhnout. Ten skákal ;). Já tam jen seděla a pozorovala jeho řádění a do toho přemýšlela o tom, že na toto hřiště jsem si chodila hrát jako úplný prtě, že to tam bylo jiný, byly tam prolejzačky, o jedno pískoviště víc...spousta dětí. Teď jsem tam seděla sama. Vzpomněla jsem si na historku, kterou mi nedávno mamina vyprávěla. Byla jsem malinká, tak do dvou let, protože ještě nežil brácha. Seděla jsem na pískovišti a nějaké stejně staré děti se mě ptaly, jak se jmenuju. Já odpověděla: Když jsem hodná, tak Kamilka a když zlobím, tak Kamila. :D Poté co jsem si to vyslechla, tak jsem se mamky zeptala, jestli jsem víc byla Kamilka nebo Kamila :D...prej Kamilka .

TR!PLETS aneb pohroma :) o4 Disco

18. srpna 2009 v 17:12 | Kamínek |  TR!PLETS aneb pohroma :)
Blížila se osmá hodina. Narychlo jsem se navlíkla do fialových minišatů, napatlala na sebe trochu make-upu, do vlasů hodila stříbrnou čelenku, obula letní kozačky a naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle. Uslyšela jsem zvonek. "Já tam letím" zakřičela jsem, aby se tam ostatní členové rodiny hned nepřihrnuli. Vyšla jsem ze dveří svého pokoje, seběhla schody. Vtom se mi do cesty postavil Patrik. "A kam si myslíš, že jdeš?" Řekl dětsky, ale snažil se přitom působit otcovským, starostlivým dojmem. "Uhni prcku, jdu ven s Lorry a Milanem." "A kam?" "Na diskotéku." "Nejsi na to ještě moc mladá?" Začala jsem se smát. Zase zazvonil zvonek. "Už jsem tam." Otevřela jsem hlavní dveře. Stála tam pouze Lorry. Trošku se mi ulevilo. Není jednoduché teď neustále vídat Milana, i když to zní krutě. "Sama?" "Jasně" řekla Lorry. "Milanovi se pak už moc nechtělo" pokračovala ve vysvětlování. "Jo, takže dámská jízda?" navrhnu. "Mno super!" odpoví Lorry.

Začátky a konce

18. srpna 2009 v 1:02 | Kamínek |  On the theme
Většina nových začátků a konců bývá smutným okamžikem, počínaje např. právě končící stodílným seriálem a konče čtyřmi lety na osmiletém gymnáziu. Doufám, že ale znovu obnovení tohoto blogu přinese radost nejen mně, ale i vám. Chci se omluvit, že jsem více jak před půl rokem bez jediného slova ukončila svou činnost na tomto blogu, nezasloužil si to ani blog, ani vy. Kdybych věděla, co se za tu krátkou či dlouhou dobu stane, asi bych raději pořád nehnutě seděla u počítače a vypsávala si svou fantazii na zdejším blogu. Je půl jedné ráno a já nemůžu jít spát, protože mi za deset minut začne seriál ze života, nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděla (jen tak mimochodem se jmenuje Cesta vzhůru), ano, vysílají ho i odpoledne, ale to bych nebyla já, kdybych se nerozhodla na něj dívat po půlnoci ;o).

4. design New Start

18. srpna 2009 v 0:09 | Kamínek |  Designes
Název: New Start
Od: 18. 8. 2009
Do: ???
Spokojenost: 100%
Náhled a poznámka pod perexem ;)