TR!PLETS aneb pohroma :)-o3

16. února 2009 v 15:04 | Kamínek |  TR!PLETS aneb pohroma :)
Oba se moc smějeme. Zakopnu a...Milan mě chytne do náruče :). Skončíme v objetí. Přestanu se usmívat. Stojíme tam, hledíme si do očí. Naše obličeje jsou si blíž a blíž. Najednou si uvědomím, co děláme. Odtáhnu se od něj. "Už asi půjdu" řeknu chladně. "Jo aha" řekne Milan smutně. "Tak tě aspoň doprovodím." Vidím jeho nešťastný pohled, je mi z toho na nic. "Jo, jasně." Celou cestu nás provází trapný ticho. Těsně před naším domem se zastavíme. Dívá se mi nevnímavě do očí. Seberu odvahu. Jdu k němu a dám mu maličkou pusu na tvář a usměju se. Úsměv mi oplatí. Jsem ráda. "Tak ahoj" usměju se znovu. "Dobrou" usměje se.


Vejdu do svého pokoje, lehnu na postel. Dívám se nevnímavě do stropu a usmívám se. Do pokoje mi vletí Monika. Za ní hned Patrik. Ani nevím, že tam jsou, jsem duchem mimo. Až se začnou smát, si uvědomím, že stojí v mém pokoji. "Co je?" Zeptám se ignorantsky. Oba se rozletí po domě a křičí: "Anitta je zamilovaná, Ani je zaláskovaná" pořád dokola. Kdyby byli v mém pokoji, tak po nich hodím polštář, ale protože nejsou...přece se kvůli nim nebudu zvedat. Chvíli nad tou myšlenkou přemýšlím, ale pak jí zavrhnu. To přece nemůže být pravda. Prostě ne. Mám ho ráda trošku jinak, ale zamilovaná? Nechám otázku otevřenou :)

Zvednu se, jdu do kuchyně. Vidím, jak maminka vaří večeři. "Hm, to voní. Co to bude?!" Zeptám se mile. "Ale co se stalo? Jsi ňáká milá." "Jak kdybych normálně nebyla" Odvětím. "Bramborovej salát s řízkem" Odpoví mi na prvotní otázku. "Mňam." Vtom tam vletí Monika. "Mami, pojď si hrát s panenkama! Já mám Katku. Víš, tu černovlasou. A..." Nestihne to dokončit. "Nemůžu andílku, vařím. Popros třeba Anittku, když má tu dobrou náladu." "Ona je totiž zaláskovaná!" Vykřikne Móňa. Mamka se na mě s úsměvem podívá. "Vážně? A do koho?" Vyzvídá. "Do nikoho" Řeknu razantním tónem hlasu. "Jdeš si hrát? Můžeš mít tu krásnou blondýnku." Jak kdyby mě to zajímalo. "Nejdu prcku, jdu se smáčet do vany." "A můžu s tebou?" Shlédnu ji vražedným pohledem, ale jakoby se vůbec nelekla. "Ne!" "A s kým si mám asi hrát?" Řekne otráveně. "Tvoje problémy bych chtěla mít, máš přece dva stejně starý sourozence! Já když byla malá, tak tu nikdo nebyl." "Páťa nechce hrát, protože tomu jedinýmu kenovi upadla hlava. Bez hlavy ho nechce a s panenkama si prej hrát nebude." Pohlédnu na ní pobaveně a přitom si představuju bezhlavýho kena. "A Ivetka?" "Jo, tu si měla vždycky rači!" Vyhrkne na mě. Přemýšlím nad tím, kde jen tohle mohla sebrat. "To není pravda, proč si nehraješ s ní?" "Ona chce hrát jen na mámu a dítě, je to ještě děcko." "A na co si jako chceš hrát ty, ty dospěláku?" "Na kámošky, nebo kluka a holku." Zděšeně se na ní podívám. "Mami, řekni, že jí jsou tři a já nezaspala na deset let." "Je malinko napřed no" Usměje se.

Odejdu do koupelny. Samozřejmě sebou nezapomenu vzít životně důležitou věc-mobil. Napustím vanu horkou vodou a přidám pěnu. Odhodím oblečení na pračku a vlezu dovnitř. Chvíli jen tak relaxuju, užívám si mikrospánku. Pak ponořím hlavu do vody. Moje vlasy jsou jsou pod vodou tak tmavé, skoro černé a modrý melír fialový. Slyším zvonit telefon. Natáhnu se po ručníku a utřu ruce. Hned vezmu mobil do ruky. Na displeji mi svítí jméno Milan. Nadechnu se a hovor přijmu. "Čáu Ani! Jsem se tě chtěla zeptat, jestli nechceš večer na diskošku." Vykřikne na mě Laura. "Není to Milanův mobil?" Zeptám se okamžitě. "Jo aha, nemám kredit." "Aha, na diskošku? Zeptam se mamky, jestli můžu a pak ti zavolám." "Se jí zeptej teď." "Jsem ve vaně." "Ó" Začne se smát Laura. Típnu to. Vylezu z vany a zachumlám se do osušky. Tu za chvíli vyměním za župan. Jdu do kuchyně. "Už to bude" Řekne mamča. "Co?" Nechápu. "Večeře, kvůli tomu tu jsi, ne?" "Hm, ne." "Tak co potřebuješ? Proto jsi byla tak milá?" "Ne." Bože, proč mě hned podezřívá? Vždyť jsem o tom před tím ani nevěděla. "Můžu večer s Lorry na diskotéku?" "Budeš doma do jedenácti." "Děkuju moc." Jdu si vyfoukat vlasy. Najednou zase začne drnčit mobil. Podívám se na displej. Milan. "Ahoj Lorry" Zvednu to. "Ehm, to jsem já Anit." Ozve se Milan. Zkousnu si ret. "Potřebuješ něco?" Zeptám se a srdce mám skoro v krku. Polknu. "Jdeš na tu diskotéku?" Strašně se mi uleví. Uvolním se. "Jo, jasně, jdu." "Tak dobře." Chvilku mlčíme. "A chtěl si ještě něco?" "Ne, asi ne" Řekne nervózně. Nebo si to alespoň myslím. "Tak ahoj." "Ahoj."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sysie Sysie | Web | 16. února 2009 v 16:19 | Reagovat

Jsem docela zvědavá jak bude pokračovat :)

2 AnDy AnDy | E-mail | Web | 16. února 2009 v 22:57 | Reagovat

dekuju ti moc zakomentar .. nwm jak to dopadne ale moc dekuju radsi bych zemrela nez aby se mi kamosi porvali a o dedu se moc bojim :-( ale snad to dopadne dobre nesmim na sobe dat vedet ze mi je z toho smutne jinak to dedu bude jeste vic mrzet :-( dekuju moc

3 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 18:49 | Reagovat

Jsem nesmírně ráda, že ho nepozvracela :D a nakonec mu dala tu pusu...
Tuto "povídku" jsem si zamilovala :-)

4 Tara Tara | Web | 6. září 2009 v 19:18 | Reagovat

ooj oj oj :) to je zajimavé :) nevimc o říct prostě píšeš moc hezky a čtivě.. to je ono :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama