TR!PLETS aneb pohroma :)-o2 Pouť

28. ledna 2009 v 17:06 | Kamínek |  TR!PLETS aneb pohroma :)
Ráno jsem se vzbudila jako první. Děti ještě spaly, jak mladší tak starší :). Uklidila jsem ze stolu všemožné obaly od chipsů, misky a skleničky. Šla jsem už pro poslední. Beru jí do ruky. "Dobrý ráno" ozve se za mnou. Děsně se leknu a pouštím skleničku. Milan jí ale naštěstí chytne. "Takhle mě nelekej" Usměju se. "Odnesu jí do kuchyně" Řekne Milan. Sednu si na gauč. Vtom se probudí Ivetka. "Ahoj Anittko" Zašeptá a usměje se. Když si Milan sedne mezi nás, Ivetka ho pevně obejme. Začínám pochybovat o tom, že vlastní sestru má radši :). Moc se mi jejich 'vztah' líbí. Je pro ni jak straší brácha. Jak kdyby těch sourozenců měla málo.




Mezitím kolem obýváku projde mamka. "Ahoj mami" Řeknu potichu, abych nevzbudila zbytek spící roty. "Kam jdeš?" Vykulím oči. "Anittko, opravdu promiň, ale musím do práce." "A kde je táta?" "Ten už je tam od šesti." "Aha...takže zase dělám chůvičku." "Nevadí ti to? Děkuju Anit, už musím letět". Že mi to vadí jsem si mohla říct tak akorát v duchu. "Další víkend strávenej nad upatlanejma ručičkama" Prohodím. Milan se na mě podívá. "Myslel jsem, že bysme mohli na Matese." Nechápavě se na něj podívám. "Na Matějskou" Zasměje se. Na chvíli se usměju. Pak mi koutky spadnou dolů. "Jo, tak já se toho asi nezůčastním." "Tak vezmem trojčata sebou" Navrhne Milan. Ivetka se na mě prosebně podívá. "Víš přece, co je to je hlídat doma, natož pak venku, že jo?" Podívám se na něj. "Jsme tři, oni taky. Každej si vezme na starost jednoho." "A automaticky vypadávají atrakce typu horská dráha nebo centrifuga." "Dětský kolotoče mám nejrači" Usměje se na mě ironicky. "A já řetízkáč" Přeruší nás právě probuzená Laura. Najednou se probudí i Patrik. "My jdeme na kolotoče?" Koukne na nás vykuleně. "A nechceš?" Zeptá se Milan. "Jasně, že chci!" Zakřičí Patrik. Samozřejmě probudí Moničku. Ta, když je rozespalá, není zrovna nejpříjemnější. "Ááá" Začne křičet. "Patriku!" Zvedne se, vezme si do ruky polštář a začne tím Páťu mlátit :).

Po obědě (chlebu se sýrem) se vydáváme na "Matese". Milan samozřejmě hlídá Ivetku, Lorry Patrika (oba jsou takoví uličníci :) a já nevyspalou, otrávenou Moniku. Možná to zní, že jí mám ráda nejméně, to není ale pravda. Ale má možná nejhorší povahu. Někdy jí ale převažuje Patrik. Po pěti jízdách na dětském kolotoči Patrik navrhne, že bychom mohli navštívit řetízkáč. Samozřejmě my starší rádi souhlasíme. Když se ale přesuneme k dětskému řetízkáče, řekne Patrik "Ale já nechci na tenhle pro prťata, ale na ten velikej!" Lorry se začne smát. "Zapomeň" odvětím. "Nebuď suchar!" Podívá se na mě Patrik. Docela by mě zajímalo, kde to vzal. Já tenhle výraz nepoužívám. "No tak, Ani" Přimlouvá se za něj Lorry. Vůbec se mi to nelíbí, ale nakonec jim to povolím. Jenže je tu problém, Ivetka se bojí a chce počkat dole. Sice je to zlatíčko, ale samotnou jí tam nechat nemůžu. Nabídnu se, že tam s ní počkám. "Anit, tak jeď, mě je stejně z tý cukrový vaty špatně, tak jí pohlídám" Řekne Lorry. "Vážně?" Zeptám se. "Jasně." Milan si bere na klín Patrika, já Moniku. Asi Moniku za jízdy pořádně tisknu k sobě. Děti jsou nadšené. Když ale sejdeme opět dolů, nidke nevidím Lauru s Ivetkou. Začnu plašit. "Neboj, určitě tu někde jsou" Utěšuje mě Milan. Vezmu mobil a volám jí. "Ano?" Ozve se z telefonu. "Kde jste?" Úplně na ní křičím. "Anit, to už jste dole? My jsme na WC, udělalo se mi špatně, hned tam budem." "Tak to příště vyklop na chodník, ale nikam nechoď!" "Fakt promiň" Zavěsím. "Jsou na záchodě" Řeknu ostatním.

Za nějakou dobu mi volá taťka. Říká, že už je doma, takže mu můžu přivést trojčata. Těm se to sice moc nelíbí, ale jaksi to neovlivní. Lorry si jde lehnout domů. Já jí říkala, že jí bude z tý vaty špatně :). S Milanem se potloukáme městem. Povídáme si...zase se ocitnem blízko pouti. Procházíme kolem atrakcí. "Co takhle jedna horská dráha?" Ptá se mě Milan. "Jsem myslela, že raději dětskej kolotoč" Škádlím ho. Usměje se. "On je v tom nějakej rozdíl?" Pokračuje ve 'hře'. "Vlastně není, tak jdeme." Směju se. Z tý řady se mi dělá špatně. Asi po půlhodině tlačení se a čekání, na nás přijde řada. Sednem do vozejku, připásáme se a...jedém! Taková rychlost. Všichni ječí jak o život. Začíná se mi zvedat žaludek. Nemám ráda vejšky. Když vystoupíme, motají se mi nohy. Oba se moc smějeme. Zakopnu a...Milan mě chytne do náruče :). Skončíme v objetí. Přestanu se usmívat. Stojíme tam, hledíme si do očí a...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Experimental Girl* Experimental Girl* | Web | 29. ledna 2009 v 17:07 | Reagovat

Ahoj,

máš u mě diplom za bleskovku,Tak si h vyzvedni...Páá:-*

2 E. E. | E-mail | Web | 30. ledna 2009 v 10:56 | Reagovat

Wjů, velmi napínavé, těším se na pokračování :)

3 Sysie Sysie | Web | 30. ledna 2009 v 18:37 | Reagovat

Napínavka alá kšandy.. Už se těším na pokračování :)

4 Katua Katua | Web | 31. ledna 2009 v 18:31 | Reagovat

Ahoi, máš u mě dipomek za "Hádej kdo jsem" :-)

5 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

Doufám, že ho nepozvrací... :D
Co takhle, kdyby spolu měli románek...chm..hlavně ať ho nepozvrací :D

6 Tara Tara | Web | 6. září 2009 v 19:15 | Reagovat

také rozkošné, milé a realistické :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama