TR!PLETS aneb pohroma :)-o1 Hlídání

25. ledna 2009 v 21:47 | Kamínek |  TR!PLETS aneb pohroma :)
A je to tu zase. Další ráno. Už mě zase budí. A to ještě předpokládám, že nezvonil budíček. Mrzutě otevřu jedno oko. Patrik s Monikou se přetahují o mojí peřinu. Zaměřím svůj pohled na digitální hodiny na nočním stolku. Hrůzné zjištění-je teprve pět hodin ráno. Vrátím svůj pohled k trojčatům. Uvědomím si, že jsou pouze dvě, takže jeden chybí (kdo by to řekl, že). To nikdy nevěstí nic dobrého. Po delším zkoumání si všimnu Ivety u mého stolu. Vypadalo to, že si kreslí. "A dost!" Zakřičím. "Běžte spát, je moc brzy!" "Ale vždyť maminka i tatínek už jsou v práci, to nemůže být tak moc brzo." Odvětí Patrik. Podívám se na něj vražedným pohledem. Asi to zabralo. Patrik nic neříká a odchází z mého pokoje. Předpokládám, že do svého. "No tak, holky! Běžte spát." Monika se na mě otráveně podívá, ale nic neříká. Má štěstí. Ivetka vstane od stolu a usměje se na mě. A jde bez slůvka spát. Mno jo, ona je moje zlatíčko.

Vůbec mi to nepřijde, ale po chvilce mě budí budík. Hned ho típnu. Chvíli ležím ještě přitísklá k peřině. V tom si uvědomím, že trojčata stojí u mé postele. Díváme se z očí do očí. Najednou mi Ivetka řekne: "Anit, víš, že je dneska pondělí a musíme do školky?" Sednu si na postel. "Tak, běžte si vyčistit zoubky a umýt obličej, pak obléknout a já vám učešu vlásky." Povím jim, jako každé ráno. "Anit, to říkáš přece pořád!" Směje se Patrik. Trojčata odběhnou do koupelny, já si připravím zatím tašku. To už ke mě drobci přiběhnou. Nejdřív učešu Páťu, ale vůbec nevidím rozdíl. Monička chce copánky. To bude zase zaplejtání. Naštěstí Ivetka se spokojí s čelenkou. Usadím je k televizi a sama se zatím převléknu, provedu ranní hygienu a líčení. A můžeme jít.
Po cestě potkávám opět lidi, kteří se na nás dívají jako na zvířata v ZOO. Už jsem si ale zvykla. Nedivím se jim. Ale jedna poznámka mě přece jen namíchne. V partě kluků, asi v mém věku, se na mě jeden otočí (vůbec není ošklivej :) a řekne:" Tos začala brzo! Ten kluk asi nebyl moc šikovnej, co?" Probodnu ho očima a jdu dál. "Co to říkal Anittko?" Zeptá se mě Monika. "Ale to nic, je hloupej." Odvedu děti do školky a spěchám na autobus.

Ve škole se s Milanem a Lorry domluvíme, že večer půjdeme do kina. Dávají Stmívání. Moc se těším, dlouho jsme spolu nikde nebyly. Přijdu domů ze školy i s trojčaty. Mamka už je doma. Všichni tři se kolem ní vrhnou a vyprávějí, co dělaly ve školce. Zhruba po půl hodině se to uklidní a tak jdu za mamkou do kuchyně. Chci jí poprosit o pár korun na přilepšení do kina. Ona mi ale vezme slovo. "Anittko, já večer musím na pracovní večeři a tatínek jede k babičce, smontovat jí skříňku. Pohlídáš trojčátka?" Hledím na ní s otevřenou pusou. "Ale my chtěli s Lorry a Milanem do kina." "Anitto, do kina přece můžete jindy." "Jo jasně, jako vždy. Jenom proto, že někdo nezná slovo antykoncepce." Ucítím matčinu dlaň na mé tváři. S nenávistí v očích se na ní podívám, otočím se a jdu do svého pokoje. "Prostě je večer hlídáš!" Slyším ještě z kuchyně.

Po tváři mi stékají slzy. Tak moc jsem se tam těšila. Takhle je to vždy. Oni jsou přece jejich rodiče. Volám Milanovi. "Anit, stalo se něco?" Ozve se v telefonu. "Nemůžu do kina, hlídám trojčata." Řeknu vzlykavě. "Tak to mě mrzí, nebudeš potřebovat pomoct?" Úplně cítím jeho úsměv. Stejně usměvavě se ho ptám:"Vy byste s Lorry mohli přijít?" "Jo jasně, rádi. Do kina půjdeme příště."

Je večer. Laura s Milanem zvoní na zvonek. Dám na stůl poslední talíř jednohubek a jdu otevřít. Trojčata hned běží za mnou. "Ahoj." Usměju se na ně. Ivetka hned Milanovi skočí do náruče. "Ahoj andílku, ty jsi ale veliká." Usmívá se na ní Milan. Laura zapne dvd přehrávač. Dá do něj nějaký film. Donesu s Milanem ze svého pokoje čtyři spacáky a dvě pěřiny. Ivetka s Moničkou si lehnou na gauč pod peřiny. Páťa se nasouká do spacáku a lehne si na křeslo. My tři si lehneme na zem. Díváme se na komedii, každý ujídá chlebíčky, jednohubky, bombóny, zmrzlinu, křupky a brambůrky. Všichni se smějí. Už je docela pozdě. Podívám se na holky, obě už spí. Patrik taky. Lorry je zažraná do filmu a Milan taky. Uvědomím si, že můj kamarád je děsně hezkej kluk. Možná jsem o tom nikdy takhle nepřemýšlela. Byli jsme vždy jen kamarádi. Všimne si mne, jak si ho prohlížím. Usměje se na mě. Já mu úsměv oplatím. Po několika hodinách spí i Lorry a já už usínám. Milan si toho všimne a aby nás nerušil, tak film vypne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sysie Sysie | Web | 25. ledna 2009 v 22:35 | Reagovat

Ha, to je to napínavé. Doufám že pokračování bude co nejdříve :)

2 E. E. | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

Moc hekzé, těším se na pokračování :)

3 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Zapomněla jsem zmínit, že Laura je dost podobná mé kamarádce Lauře..taktéžsnědá tmavovláska...
Moc pěkně napsáno, co bych za takové kamarády dala...popravdě jako jedináček jsem měla sny a doteď mám, jak jdu se svými dvěma mladšími a dvěma staršími sourozenci do školy...chm :-(

4 Tara Tara | Web | 6. září 2009 v 19:09 | Reagovat

juj fakt pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama