Zrada

28. prosince 2008 v 18:55 | Kamínek |  Jednorázovky
Bylo léto. Všichni školou povinní měli prázdniny. Dívka seděla zachumlaná v koutě. Pršelo. Děvče plakalo. Plakalo proto, že byly prázdniny. Plakalo proto, že na ni všichni zapomněli. Plakalo proto, že prší. Plakalo proto, že jí chlapec opustil. Doma ji nechápali. Tolikrát od nich slyšela, jak je mladá a hezká, že nemá důvody sedět zavřená doma a den co den brečet. Samota snad není důvod? Před prázdninami byla jiný člověk. Smála se, chodila s přáteli do společnosti. Co se stalo s těmi přáteli? Jak na ni tak rychle mohli zapomenout? Proč se sami neozvali? Proč se jich sama musela doprošovat? Proč.


Snad jen Dream ji chápal. A jestli ne, byl velmi dobrý herec. Čtyřnohý přítel, jediné co teď měla. Vždy, když ji viděl plakat, snažil se ji rozesmát. Snažil se chytnout si ocásek tak, že se stále točil dokola. V posledních dnech to dělal často. Dívce bylo smutněji a smutněji, propadala se do stále větších depresí. Vždy, když si myslela, že už to hůř ani nejde, zjistila, že se spletla. Přála si, aby tohle už bylo to pomyslné dno. Ať už tam může alespoň zůstat. Spadnout ještě více nechtěla.

Když jí jednou přítel zavolal. Ona celá šťastná prohrabávala šatník, seděla hodiny před zrcadlem. Na Dreama úplně zapomněla. Věděla, že ho má dnes vyvenčit. Nestíhala by však schůzku. Usoudila, že pro jednou se nic nestane. Udělala to poprvé, ale ne naposledy. Stalo se to téměř pravidlem, když šla pozdě na schůzku. A u toho to neskončilo. Jako by Dream už neexistoval. Byla opět mladá, hezká, bezstarostná. Dream teď byl ten, kdo neměl přítele. Obrátily se role. Ale dívka to ani nezpozorovala, natož aby se to snažila změnit. Padal dolů a dolů, hlouběji a hlouběji. Ale nikdo ho nechytnul.

Jednou chlapec dívce řekl, že teď bude pár týdnů u babičky. Oba byli tak smutní, že se musí na takovou dobu rozdělit. Tak si to alespoň děvče myslelo. Denně si volali, psali si dopisy. Když už se nějakou dobu přítel neozýval, začala být dívka maličko nervózní. Vymýšlela si různé teorie o tom, proč nevolá a nepíše. Vymyslela si nějakou pohádku, které nakonec sama uvěřila.

Míjely hodiny, dny. Dívka ale dopisy psala dál. Nebála se, věřila mu. Věřila v to, že se mu nic zlého nestalo. Dívčiny rodiče opět začali mít řeči o tom, že by měla chodit ven a nesedět doma. Dívka je tedy výjimečně poslechla. To ale neměla. Obula boty, přes pas uvázala mikinu a vydala se do parku. Byly tam samé zamilované páry. Dívka myslela na to, jak moc se těší, až se s chlapcem opět střetnou. Z ničeho nic si všimla, že na lavičce sedí její přítel. Nadšeně se k němu rozeběhla. Když si najednou všimla toho, že tam nesedí sám. Byl tam s jinou dívkou. Bylo očividné, že mezi nimi je skutečně blízký vztah. Dívka se otočila a se slzami v očích přiběhla domů. Rodiče se na ní překvapeně podívali. "Tak ty už to víš?" Dívka chvíli přemýšlela, co by měla vědět. "Tak vy jste věděli o tom, že má jinou?" Podívala se na ně vyděšeným výrazem. Tatínek zakýval hlavou. "Tak co mám vědět?" "Dcerunko, raději si sedni." Plakala maminka. Dívenka se začala strachovat, i když nevěděla čeho. "Dreama srazilo auto." Dívka se hystericky rozplakala. "A bude to dobré?" Maminka sklopila oči. "Baruš, on to nepřežil."

Dívka běžela do svého pokoje. Zamknula dveře. Plakala. Ne kvůli chlapci, který ji zradil. Kvůli Dreamovi, kterého zradila ona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 19:46 | Reagovat

To je strašně krásná a smutná povídka .. tak realistická .. plná poučení .. silný příběh .. sedím tady a brečím jako želva .. :( protože to se ti vážně povedlo .. :´( :*

2 Kamínek Kamínek | Web | 28. prosince 2008 v 20:07 | Reagovat

Děkuju moc :c), vlastně to byla první jednorázovka, co jsem napsala...psala jsem dvě dílový. Jako první mě napadlo to jméno-Dream

3 Tara Tara | Web | 28. prosince 2008 v 21:07 | Reagovat

oh to je orpavdu nádherná povídka.. jak už napsala E. realistická a poučná...

a tohle se opravdu muže lehce stát.. chjoo strašně se ti povedla.. yjádřit ty pocity a tak všechno:)

4 Kamínek Kamínek | Web | 28. prosince 2008 v 21:09 | Reagovat

Tara:

Kuju :)) právě jsem ti odepsala o článek níže :DD

5 Jenny Jenny | Web | 28. prosince 2008 v 21:12 | Reagovat

smutný, ale krásný...

6 No-blond No-blond | Web | 29. prosince 2008 v 12:52 | Reagovat

už nevím co napsat, holky předemnou to v komentářích jasně vystihly...

je až neuvěřitelně snadné dostat se až na dno...vždycky o tom čteme a slýcháváme, jak je to bolestné a přitom si myslíme, že nás se to netýká...a ouvej, ani se nenadějem a jsme to právě my, kdo se hrabeme v blátě...

7 Sysie Sysie | Web | 29. prosince 2008 v 16:43 | Reagovat

Krásná povídka,smutná,čtivá,poučná ..

8 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 19:04 | Reagovat

Jak jsou lidé sobečtí..pro své vlastní blaho, přehlíží problémy ostatních...ale když mají problémy oni, musí jí litovat a povzbuzovat všichni...jak ironické...
Ale vwlmi pěkně napsáno :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama